Srpen 2012

Hayden Panettiere 0.1

22. srpna 2012 v 14:30 | Izzie |  Photoshooty
No a nakonec poslední vcelku staré photoshooty... jako ostatní...

imagebam.comimagebam.comimagebam.com

Mějste se úchvatně

Photoshoot Emily Osment 0.1

22. srpna 2012 v 14:30 | Izzie |  Photoshooty
Prohrabávám svůj blog a nějak si uvědomím, že tenhle blog jsem si vlastně zakládala kvůli photoshootům a grafice, ale místo toho si zde "vylívám" své srdéčko a unavuji vás svými nepochopitelnými myšlenkami.
nepohrabávala jsem jenom blog, ale i své velectněné dokumenty a našla tam spoustu použitelného materiálu, který vám sem přidám.
Jako třeba photoshooty, tak se pokochejte celebritami, řekněte si "chci být jako oni" okomentujte článek a pochvalte design a odejděte o blog dál...
imagebam.comimagebam.comimagebam.com

Photoshoot Demi Lovato 0.1

22. srpna 2012 v 14:30 | Izzie |  Photoshooty
Další photoshooty našich neoblíbených-oblíbených celebrit a další zabitá chvíle, kterou jsem se tyto prázdniny nudila o něco méně.
Takže zase povzdechněte, zase komentujte a zase odejděte

imagebam.comimagebam.comimagebam.com

Photoshoot Vanessa Hudgens 0.2

22. srpna 2012 v 14:30 | Izzie |  Photoshooty
Ještě jedny, opakujte svůj postup a mějte se fanfárově

imagebam.comimagebam.comimagebam.com

Na co? Proč? Má to svůj důvod?

20. srpna 2012 v 22:21 | Týnuše - Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Proč tak otázkovitě, že?
Asi přesně na to se ptáte a já sama nevím. Možná je to tím, že sama nevím. Kdo vlastně jsem?
Holka, kterou všichni považují za šprtku, která měří 144 cm, o které si další holka myslela, že je jí sedmnáct (viděla me za oknem) a radovala se, že na jednom místě nebude nejstarší a nebo jsem to prostě JÁ, sama o sobě. Holka, která ráda vymýšlí příběhy se šťastným koncem, bojí se smrti, poslouchá děsně trapné písničky, kouká na filmy, pohádky a seriály z "dob naších rodičů" a nehorázně se u nich směje.
Ano, přesně tak, to jsem já. Již čtrnáctiletý blázen, kterého se každý ptá, na jakou chce jít školu. Ale jak to sakra mám vědět?!?!
Gympl, žurnalistika, gympl, ekonomka... je toho dost a já nětuším. Sakra, vždyť můj nějvětší sen je natočit film s chlápkem, který už nežije a tomu druhému je před devedasát. Ne, nebude tu dva velké uměce zmiňovat, je to jen moje věc, že je obdivuji a vám se třeba líbit nemusí.
Prostě chci být spisovatelka, napsat scénář, natočit film, nebo psát v novinách, být redaktorka, prostě něco! chci dělat něco podstatného a poněkud dětským způsobem si pořád přeju být bohatá, což je obrovsky dětinské, ale přestp je tu něco, něco...
Něco, co mě donutilo přemýšelet. Nevím, jestli je to jedna holka, o které sama nevím, jestli ji můžu považovat za kamarádku (a chtěla bych) nebo je to rozvrh, který se dneska objevil na skoleonline, nebo matematika, konec prázdnin a nebo už mi to prostě všechno došlo.
Možná - asi určitě - je to tím, že mi má milovaná babička volala, že příští rok na chatu pojedem na čtrnáct dní a já si řekla, Sakra, to už mi bdue patnáct a budu mít měsíc před nsátupem na střední školu.
Nebo je to článěk výše zmínené holky, která se zaobírá podobnými myšlenkami.
Sakra já nevím ani tohle.
Takže se s vámi loučím, nevědomá, plná otázek, napůl dospelá, napůl dítě, s nedosažitelným snem a s nápady v hlavě. Jsem to prostě JÁ, nětěším se do školy a budu si užívat mého milovaného psaní se šťastnými konci.
Vaše milovaná a opět nedoceněnná Týnuše, co se snaží dodržovat gramatiku - ano, i tohle jsem "okopírovala" od té holky, kterou rozhodně za kamarádku považuji, snad alespoň tohle vím, mimo pravidel českého pravopisu a spoustu filmů, které znám nazpamět.
Mějte se pekně a stejně nedocenněně a nevědomě jako já!
Prostá a jednoduchá Týna :)

Tajemství pod mořem - Úvod a prolog

12. srpna 2012 v 19:09 | Izzie
Abych vám to nějak uvedla mé veledílo, které se sem hodlám přidat, píšu proto něco jako přemluvu nebo poděkování - jak se vezme, každopádně vám to něco przradí a pokud vás to zaujme, čtěte prosím dál.
Tuto knížku jsem začala vymýšlet někdy v září, možná později, ale vznikla na krytém bazéně v tomhle blbém městě s mou nejlepší kamarádkou.
Nápady na příběh tohoto typu už jsem měla několikrát, ale zrovna v době, když jsem četla knížku Modrá krev, napadlao mě Tajemství pod mořem.
Cassidy se původně jmenovala Schyluer a Melissa byla původně Mellissa. Ostatní jména si opravdu nepamatuji.
Každopádně tato knížka by tu nebyla bez mých dvou nejlepších kamarádek, kterým jsem tuto knížku posílala.
Jedna mi říkala, co se jí na tom nelíbí a druhá mi dodvávala nápady, takže bez nich by to opravdu nebylo.

(
Prolog je tu jediný celý, ostatní kaptiolay budou rozdělené, protože nejsou nekratší.)
Čtetě dál v C. článku :)

Už jenom 40 hodin - nebo ještě?

3. srpna 2012 v 22:09 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Ahojík milánkové,
po dlouhé a dlouhé době se zase ozývám. Za poslední necelý měsíc se stalo hodně důležitých věcí, dopsala jsem své dvě knížky, zítra už přestanu být jediná třináctiletá z naší třídy a hlavně za čtyřicet hodin jedeme na chatu.

Tato chata je pro mě velice citově důležitá.
Byla jsem tam poprvé v osmi letech a nebýt této chaty, tak bych nikdo nezjistila, že jsem alergická na naprosto všechno (kromě potravin a zvířat, bez roztočů).
Dále své narozeniny nikdy neslavím v den svého narození, ale vždycky o týden později - tetnokrát se mí rodiče překonali a bude je slavit jen o pět dní později.
Díky této chatě svou druhou babičku nesnáším mnohem a mnohem víc.
A díky této chatě musím chodit na houby každý den, což je asi to nejhorší!!!
Ale i přesto všechno se těším. Budu se svou první babičkou, kterou nadevše miluju, budu se sostředit na psaní - jíž třetího dílu - a dalších nových knížek.

Takže se s vámi loučím mí milánkové a mějste se stejně tak nedocenněně jako moje maličkost.