Tajemství pod mořem - Úvod a prolog

12. srpna 2012 v 19:09 | Izzie
Abych vám to nějak uvedla mé veledílo, které se sem hodlám přidat, píšu proto něco jako přemluvu nebo poděkování - jak se vezme, každopádně vám to něco przradí a pokud vás to zaujme, čtěte prosím dál.
Tuto knížku jsem začala vymýšlet někdy v září, možná později, ale vznikla na krytém bazéně v tomhle blbém městě s mou nejlepší kamarádkou.
Nápady na příběh tohoto typu už jsem měla několikrát, ale zrovna v době, když jsem četla knížku Modrá krev, napadlao mě Tajemství pod mořem.
Cassidy se původně jmenovala Schyluer a Melissa byla původně Mellissa. Ostatní jména si opravdu nepamatuji.
Každopádně tato knížka by tu nebyla bez mých dvou nejlepších kamarádek, kterým jsem tuto knížku posílala.
Jedna mi říkala, co se jí na tom nelíbí a druhá mi dodvávala nápady, takže bez nich by to opravdu nebylo.

(
Prolog je tu jediný celý, ostatní kaptiolay budou rozdělené, protože nejsou nekratší.)
Čtetě dál v C. článku :)

Prolog
Patience, Beatrix a Abagial, nejlepší kamarádky, se chytily za ruce a společně pozorovaly zářící vodu v jezírku.
Jedna byla blonďatá, chytrá a z bohaté rodiny. Abagial.
Druhá byla černovlasá, taky chytrá, ale její rodina nebyla zrovna bohatá a žila pouze s matkou. Beatrix.
A potom hnědovlasá Patience, byla vychována ulicí, ale ujala se jí místní Číňanka.
Byly tak odlišné, ale přesto tu spolu stály, držely se za ruce a dívaly se na vodu, na břeh jezírka a na vlny odrážející se o skály.
"Skočíme tam?" zeptala se Beatrix, která stála uprostřed. Když ucítila silnější stisk od Patience i Abagial, pochopila, že myslí ano.
Vykročily a skočily.
"Jste tři," uslyšely odnikud. Hlas byl tajemný a naprosto neznámý. "Budete první, jedna bude mít moc vetru a ledu, druhá může ovládat vod u a třetí oheň, oheň, který je spojený s vodou."
Ani jedna to nechápala, nevěděly, co se právě teď stalo, ale důležité bylo, že v tom byly společně.
Po několika krátkých sekundách se všechny tři, naprosto suché, ocitly zpátky na pláži. Jako by se nic nestalo, ale stalo.
"Chcete se jít koupat?" zeptala se Abagial zašněrovaná v korzetu typickém pro osmnácté století.
"Jasně," odpověděla naprosto rozdílná Patience. Neměla sice korzet, ale i ona byla oblečená v typických šatech z osmnáctého století - ovšem v poněkud chudších.
"Jistě," řekla Beatrix.
Na odlehlé pláži se všechny vysvlékly a ve spodních košilkách, ruku v ruce, stoupily do vody.
To co se stalo, bylo naprosto neuvěřitelné. Všem třem se objevila ploutev a jejich spodní košilky prostě zmizely.
Patience měla ploutev modrou, čistě modrou jako podvečerní nebe.
Beatrix tyrkysovou, stejnou jako hladina moře, ve které se odráží slunce.
A nakonec Abagial, měla nádhernou zelenou ploutev, stejné jako smaragdy lesknoucí se v jejích očí.
"Co je to?" zeptala se Beatrix.
"Já nevím," odpověděla Patience.
"Vypadáme jako mořské víly," řekla se smíchem v hlase Abagial.
"Aby, co tím myslíš?" zeptala se Beatrix.
"No, co to je?"
"Viděla jsem to na jedněch obrazech u nás v podkroví, Beo."
"No a co to je?"
"To, co teď jsme, Pati, jsou to napůl ryby a napůl ženy."
"Co?" pořád nechápaly Beatrix a Patience, ale i přesto v tom byly všechny společně.
Bylo to něco kouzelného, něco magického.
Ale se vším magickým, je tu i zlo, které se objeví vždycky, když se objeví i mořské víly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassidy :D | 17. srpna 2012 v 18:29 | Reagovat

No jo, slavné tajemství... na bazénu v tom našem zapadákově se dají vymyslet dobrý věci jako je například tohle :-D ještě bychom mohli na to udělala reklamu a vecpat to všem a všude :D PS: už to čtu od 1. dílu asi po čtvrtý :D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.