Září 2012

Jak jinak že?

3. září 2012 v 20:10 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku

Jak jinak že?, proč tohle, proč tenhle článek, proč tohle téma.
Možná asi proto, že je mi sympatické.Poslední dobou si opravdu připadám dospělá, dobře možná né úplně dospěle, ale abych pravdu řekla, nikdy jsem nebyla v takové té bláznivé pubertě, nikdy jsem nezkoušela kouřit a nic podobného.
Tak sakra proč?
Proč holka, která ani nebyla v pubertě - a její čtrnáct - si připadá dospěle?
Snad možná právě proto.
Nezažila jsem si takové ty koňské léta, vlastně ano. Před rokem a to asi pět týdnu, kdy jsem se nechala strhnout davem a opičila se po nich.
Jo, to vážně neznačí o dospělosti, jako hodně mých vlastností-záležitostí-fantasmagorií.

Řekla bych, ale že když si připadám dospěle, nebo si alespoň nepřipadám jako (a taky doufám nejsem) nějaký pubertální výrostek, jsem spíše v nějakých věcech ještě takové to dítě.
Znáte to ne?
Představy, že bude bohatí, budete mít vilu na všech možných i nemožných místech, budete vlastnit vlastní ostrov, natočíte film, vydáte knížku a právě pro teď je to být šéfredaktorkou.
Ano ano, čtete dobře.
Já, ubohá pisatelka tohoto blogu, na který nikdo nechodí, skrývaná "spisovatelka" chce být šéfredaktorku teď ještě neexistujícího časopisu, i když ví, že nic takové nebude a i kdyby bylo, rozhodně to nebude ona - čili já.
Ale to už asi zase odbočuji co?
Dospělost...
V čem vlastně dospělost je?
V pití alkoholu, kalení na takzvaných "kalbách", hulení a nevím čím ještě.
Pro mě je tohle všechno naprosto vzdálená a zároveň docela blízká věc.
Setkávám se s ní každý den - mimo prázdnin - kdy poslouchám své o několik měsíců starší spolužáku, kteří jsou v tomhle velice schopní a myslí si, že jsou ti nejdospělejší.
Ale taky naprosto vzdálená a naprosto nedosažitelná věc. Nikdy mě nic podobného nelákalo a myslím, doufám, že ani lákat nebude. Nebyla bych to prostě já.
Já osobně, jak už jsme asi jednou psala, si myslím, že je to naprosto obráceně.
Člověk, který má dětské představy, věří na pravou lásku, šťastné konce, nesplnitelné přání, skrytou identitu, napůl zmatenou duši a kouká na pohádky, má pořád blíže k dospělosti než tihleti, s prominutím, paka.

Vaše milovaná autorka
Izzie - Týnuše




Tajemství pod mořem - 1. kapitola, část 1.

2. září 2012 v 20:00 | Izzie |  Tajemství pod mořem
Je mi to jedno, že tady není nikdo, kdo si to přečte, je mi jedno, že to sem přidávám, jenom proto, abych se nenudila a připadala si užitečná, jsem to já, je to moje součást a miluju svoje knížky a nestydím se za to.
Ne, nemusíš to číst, já tě nenutím.

Last Year

2. září 2012 v 19:29 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku

Kam se člověk podívá, tam vidí, že zítra začíná škola a proto já nechci být pozadu.
I mou čtrnáctiletou maličkost také čeká škola, možná jen jedna hodina a možná jsem blázen, ale já se vlastně těším.
Ne, netěším se na ty lidi, na ten kolektiv, na to všechno okolo, abych pravdu řekla, netěším se ani na to učení, ale těším se na to, že tohle je ten poslední rok.
Poslední rok na základce, poslední rok s těmi hlupáky.
Jasně, někdo mi bude chybět, jako jedna nejemnovaná, se kterou se můžu bavit o čemkoliv, protože se s ní prostě nenudím a která stejně jako já nesnáší lyžování, ale i přesto chci už konečně vypadnout.
Samozřejmě, jsou tu ty příjamčky, které buď zajistí, že můj život nebude tak strašný a nebo zkejsnu v bille, příjímačky, kde budu ta nejmenší, nejtlustší a vypadající jako druhák, ale budou tu noví lidé, pro které budu šprtka, od které chtějí opisovat a já jim to s laskovostí kldině nabídnu.

Takže ano, těším se zítra do školy, budu už ten "velký" stočtyřicetipěti centrimetrový deváťák, bšichni s emě budou bát avšiochni ze mě budou mít respekt (ano, vím jak trapně to zní).
udělám ty příjímačky, umístím se na prvním nístě v příjímačkách, yvhraju všechny soutěže, budu dělat domácí púkoly z amtematiky a můj sešity budou vzrotně napsány, zvlíště ty na matematiku.

Těším se na to, jak si porpvé v žiotě sednu do třetí nebo čtvrté lavice, odhrnu tu židličk, ta zavrzá a já si sednu, do třídy vletí naše třídní učiotelka s tím jejím úsměvem a jedovatými poznámky.

Ne vážně, těším se, protože dkyby se teď čas zastavil, my by jsme nedošli dál a nikdy by sjem enzjistili jáká nsá čeká budoicnost, protže to je na životě to nejkrásnější.
Jít dál a čekat, co vás čeká.

Mějte s ekrásně, užijte si těch několik hodin než ulehnete do postele a dělejte to jako já, řešte to, řeště všechno a těště se. Možná to bude úplně jiné, než očekáváte.

Vaše milovaná Izzie - Týnuše


Barvy v naději

1. září 2012 v 12:30 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Když se podíváte z okna vydíte jen černotu, prázno a vzduch, který se hustí tím, že začíná škola. Jakoby přesně počasí vědělo, jak se cítíme...
ALe třeba je tu nějaká naděje, nějaké světlo, které se vyšourává z těch ošlivých mraků, stejně jako nděje, ne, ne naděje že nezačně škola, ale naděje na to, že to nebude až tak zlé.