Říjen 2012

... (aneb když má člověk naprosto prázný mozek)

26. října 2012 v 19:23 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku

Ahojky,

dneska nehodlám psát nějak psychicky vyšeptané a z mého mozku těžko tahané myšlenky, ale naprostý opak.

Začala jsem psát novou knížku - ano, to říkám hodně často -, začala znovu poslouchat písničky, které jsem poslouchala kolem osmého roku - což není nic typu Travička zelená - a jinak jsem absolutně z neznámého důvodu spokojená a vcelku i šťastná.

Nevím, možná je to krátkými prázdninami, vylepšenými známkami, novou knížkou nebo prostě ničím, ale jsem hrozně šťastná.

Sice vím, že tento stav, tato nálada, mi nevydrží věčně, proto si jí chci náležitě užít.


Vaše zlomyslně myslící
"Džjana Dževil" aneb Izzie - Týnuše,
která se ještě pořád nemůže rozhodnout
kterou z těchto přezdívek budu používat

Prostě vaše milující autorka :))

Doufám, že se líbí nový dess

Co se to děje?

12. října 2012 v 13:40 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Nejsem si přesně jistá, jestli zrovna to, co chci psát, co jsem napsala a vy si právě čtete, patří ke tématu týdne, ale když se nad tím zamyslím znovu a znovu, tak to tak je.

Nesnáším ten pocit, pocit toho, že jsem něco ve čtvrté tříde vymyslela (a nebylo to jednou) a za pět let o tom byl natočený film.
Sama si to nedokážu vysvělit, koukala jsem na to, na všechny postavy, písničky a řekla jsem si: Sakra, tohle mi něco říká? Kde jsem to už jenom slyšela, četla nebo viděla? Proč je mi to tak povědomé? Tohle jsem moje myšlenky!

Nestalo se mi to jednou a já sama to nechápu. Vymýšlím příběhy, je to součástí mého krátkého a nedocenněného života, nikde je nepublykuji (samozřejmě mimo TPM, které jsem přidala před nedávnem na tenhle blog), ale přesto za několik měsíců nebo i let se mé myšlenky odrazí ve skutečném filmu nebo knížce.

Nejhorší na tomhle je, že se to nestává jen u filmů a seriálů - a toto už do článku na téma asi taky nepatří.

Co by jste dělali, kdyby se vám zdál sen? Sen o vaších spolužácích, že jste všichni polobohové, ale najde se tu jeden, ten, který prozradí síle temna, kde je prcůhod na Olymp (Ne, to jsem nikde nečetla).
A o několik týdnu pozdějí dotyčný nejmenovaný pomlouvá všechny spolužáky, dělá jim, možná až přehnaně napsáno, ze života peklo.

Člověk už pak má jenom sílu říct, "dežaví", nebo sakra tohle je jako můj sen!



Možná jsem toto téma pojala trochu entradičně, trochu jsem odbočila, ale i přesto tohle jsem mé myšlenkym, za ty se nestydím a někdy hodně doufám, že ze mě nebude nějaké novodbé a "smyšlené" orákulum.

Mějeste se sladce, nezbolte a nekraďtě myšlenky.

Vaše
Týnuše :)