So, who am i?!

14. listopadu 2012 v 20:30 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Každý týden, každý den a víceméně každou hodinu matematiky, o kterou se nudím, a před spaním sama sobě položím jednu jednoduchou a krátkou otázku.
Kdo vlastně jsem?!
A já na ní prostě neznám odpověď. Všechno se zdá být tak začerněné.
Je mi čtrnáct let, chodím do deváté třídy, čekají mě přijímačky, rozloučení s "již" třetí částí mého života (batolecí věk, školka a teď základka) a já nemám vlastně žádné ponětí, kdo skutečně sem a co vlastně chci.
Baví mě psát, baví mě chemie, baví mě herectví, láká mě filmařina a novinařina, dokonce i právničina a i, i když mě do toho nutí člověk, kterého opravdu nemám ráda, dělat v lékárně - tedy jako míchat ty léky, nebo co já vím.
Dokonce mě baví i ta matematika, o které se v hodinách nudím a snažím se usnout, a donedávna mě bavila i fysika (jak píše Karel Čapek ve svém díle Krakatit), což je moje další vášeň. Čtení, sledování a vymýšlení nejrůznějších příběhů.
Jediné, co asi můžu říct, že pro tento týden - možná měsíc - mě ze všech těhle věcí baví nejvíc herectví.

Ale na otázku toho kdo jsem, si dá odpověď i jinak, tedy naše osobnost.
Již od školky, možná i od doby, co jsme se narodili, jsme se někam zařadili, získali jsme takzvanou škatulku a od té doby, alespoň já to tak vnímám, patříme.
Problém je v tom, že i když ve třídě vím kam patřím (někdy mezi ty naprosto neoblíbené a někdy naopak se i sblížím s těmi oblíbenějšími, čili jednou nohou stojím tam a druhou tam.)
A pak je tu i to očividné, životní, zaškatulkování. Někdo si mezi tím představí jedno, někdo druhé, ale já pod tím vidím, jen jedno.
Výběr životního partnera.
Vím, že si tohle přečtou nejspíš jen mé dvě kamarádky (jedna nejlepší a druhá, asi prostě jen kamarádka), ale já už se z toho musím někde vypsat, i kdyby to mělo znamenat to, že se semnou nadobro přestanou kamarádit, je to totiž můj život.
Takže asi začnu od začátku.
Celou poslední dobu mého života, jsem si začala uvědomovat, že jediné na čem i opravdu záleží, je dělat lidem radost. Což se mi doufám zatím daří.
Jenže moc dobře vím, že přijde den, kdy to tak nebude. Můj děda, můj milovaný děda, nenávidí určitý druh lidí, a i když, jak už jsem psala, tohle "přiznání" bude znamenat, že mě přestanou mít všichni rádi, klidně to risknu.
Člověk by se totiž neměl bát a pokud nepatřím mezi tu devadesáti procentní většinu, je mi to vlastně úplně jedno.
Jsem to já, možná jsem těch deset procent, (čili homosexuál pokud to ještě někomu nedošlo) nebo to druhé, je mi to vlastně úplně jedno.
Já si tohle myslím, hnusí se mi kluci a vlastně i holky, jsem to já, píšící příběhy, milující herectví, chemii, matematiku a mnoho dalšího.
A možná tohle není ten samý článek, jaký jsem chtěla napsat, ale pointa je stejná.
Pořád ještě nevím, kdo jsem a vlastně mám i čas to zjistit. Jsem to já, je to moje součást a i když odhalení toho, kdo jsem bude třeba i bolestivé (hlavně pro mě) je mi to jedno. Od teď opravdu ano.

"Takže kdo jsem? Jaká je moje osobnost?"
Možná normální, možná ne, ale důležité je, že jsem to pořád já, i když deseti procentní nebo devadesáti, jsem to prostě já a jsem ráda, že už jsem se konečně mohla někam vypsat, někomu se svěřit - i když jen blogu.

Vaše Týnuše - Izzie - Džajna Dževil
Zkrátka JÁ

PS.: Vy, kteří si to čtete, hlavně vy, kteří mě znáte ve skutečnosti, chápu, že si o mě budete myslet své a já chci říct, že mě to trošku i mrzí, ale prostě jsem to já, jak už jsem mnohokrát zmínila. Pořád stejná kamarádka, i když už se mi možná trochu ulevilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terezka66 | Web | 14. listopadu 2012 v 20:31 | Reagovat

hezky od srdce a plic napsané ;-)

2 Denileat | Web | 14. listopadu 2012 v 20:36 | Reagovat

Je moc krásně napsané :)

3 Den | Web | 14. listopadu 2012 v 20:36 | Reagovat

[1]: Soouhlasím, četlo se to dobře,a byl jsem překvapen za tvůj pohled ..na osobnost. :)

4 Donnie | Web | 14. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

moc pěkně napsané, jinak ani se Ti nedivím, že v tom kdo jsi stále nemáš jasno. Řekla bych že je to u většini lidí tadytoho věku. Já jsem již prvním rokem na středním, tak mám za sebou alespoň toto rozhodnutí, ale vlastně jako ty, o sobě ještě nic nevím.

5 catweed | Web | 14. listopadu 2012 v 20:48 | Reagovat

Článek jsem si přečetla i přes svoji unavu. Je to hezký pohled moc se mi líbí.
FOX.

6 catweed | Web | 14. listopadu 2012 v 20:52 | Reagovat

Odpoved: Ano psala. Děkuji mnohokrát.

7 em-crazy-girl | Web | 14. listopadu 2012 v 21:08 | Reagovat

souhlasím se všema, strašně pěkně napsané :) neuvěřitelně dobře se to četlo :))

8 Beornottobe | Web | 15. listopadu 2012 v 22:21 | Reagovat

Máš ještě spoustu času zjistit, kdo vlastně doopravdy jsi. Každopádně každý jsme nějaký a každý by tě měl brát takovou jaká jsi, jen tehdy poznáš, jestli na tobě tomu člověku záleží :-)

9 Rozumprd | Web | 19. listopadu 2012 v 20:49 | Reagovat

Týno, myslim, že kdo tě má skutečně rád tě nikdy neodsoudí za to, kdo jseš, protože má rád tvý klady i zápory, pomůže ti, když máš náladu pod psa a sdílí s tebou radost nebo tě žádá o pomoc. Všechno to k životu patří, myslím si, že každý z nás je tak trošku homosexuál, ale podle mě na tom vůbec nezáleží. Nezáleží na tom, kdo nás přitahuje, ale na tom, kdo nás miluje. Buď v klidu, všechno se vyřeší, musíš tomu dát čas a trošku tomu pomáhat, i když ty tomu pomáháš podle mě víc než dost. Časem se ten sen prostě objeví ani si toho pomalu nevšimneš. Mám tě ráda ať seš jakákoli, pro mě budeš stále spilusediící na angličtinu, se kterou jsme se šprťácky neustále hlásily, snílek s neomezenou fantazií, spisovatelka a prostě kámoška.. I když to neni vždycky růžový, tyhle špatný momenty jsou na světě hlavně pro to, aby mohly být ty dobrý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.