Psychika na druhou, aneb když člověk prostě neví...

13. prosince 2012 v 20:33 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku

Nevím, čím to…
Nevím, zda-li je to tím, že jsem dneska celý den seděla téměř přikovaná k modrému prkýnku, který se za celý den stalo mým obrovským přítelem - nebo alespoň přítelem mé zádní části těla - nebo zda-li je to otázkou Kdy se uzdravíš? - upřímně, to je jako by se mě někdo zeptal Kdy plánuji spadnout ze židle… zkrátka, nelze přesně určit čas, nebo zda-li je to mou dlouhou koupelí, při které jsem si zpívala a přemýšlela, jak to všechno bude, jestli se dostanu na gympl a co bude tam?, jaké to bude za rok, kdy mě bude čekat každý den telefonát s otázkou no prosim tě, Kristýno, co si v té škole zase vyváděla, Adámek nám něco naznačoval!......
Nevím, zkrátka nevím.
Prostě jsem z toho všeho dostala takový divný pocit v břiše, který ale klidně můžou způsobovat i mé žaludeční potíže… Zkrátka, asi už se poněkolikáté opakuji, nevím.
Mám naprostou psychiku, ve které, jako vždy, spolu bojují mé dvě já… jednomu je vše ukradené a dělá si ze sebe legraci, spíše takovou tragi-legraci, no a tomu druhému… ostatně jako vždy. Zaobírám se otázkami, přemýšlím, nechápu se, lituji se, trápím se, nic mě nenapadá.
Ale dneska…, dnes je to, podle mě, o něco jiné. Takové moc otevřené, vždycky jsem měla strach, jestli se dostanu na gympl, jak to bude se známkami, co se stane, když se nedostanu na střední školu… skončím v Bille? Budu všem pro smích?, zkrátka dneska to tak není. Popravdě, dneska je mi to všechno úplně ukradené a to je to, co mě nejvíc děsí.
Protože, dneska jsem se prostě přistihla - právě v té vaně - že je pro mě takovou určitou samozřejmostí, že se na ten gympl dostanu, jako bych se už viděla přijatá na tom prvním místě… Taková jsem prostě nikdy nebyla…
Asi si teď říkáte, že jsem někdy blázen… Proč si stěžovat? Mám v sebe důvěru, a to je asi to důležité, ale ne to není, alespoň né pro mě.
Jenže to není všechno, vidím se na tom prvním místě na tom lejstru s tím papírem o přijetí, ale zároveň se vidím jako uklízečka záchodů, což by mi na jednu stranu opustilo od několika problémů.
Právě od slov Adámek něco naznačoval… co si v té škole prováděla, Kristýno?... jak to, že už jsi zase nebyla ve škole?... jak to, že máš čtyřku z geometrie?... prý si zase necvičila na tělocviku… Zkrátka se bojím těchto vět, bojím se toho "Adámka", mého bratrance, bojím se, že to bude jako v těch filmech.
Oblíbený šprt hrající fotbal, můj bratranec, a neoblíbená tlustá nicka, já!Všechno mě to tak štve, na jednu stranu se strašně moc těším na gympl, na to, až vypadnu ze základky, na 15. leden, kdy bude pedagogická rada, ale zároveň se na tohle netěším - mimo té pedagogické rady.
Chápu, že z těchto všech vět a složitých souvětí máte těžkou hlavu - já taky, chápu, že je asi nemůžu pochopit ani já - stejně jako mé zmatené myšlenky…
Takže tím zaobíráním sebe samé raději skončím, půjdu se pořádně vyspat a budu se snažit být tou úžasnou šprtkou Týnou.

Vaše zmatená
Džajna Dževil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.