Rodiny se společnou minulostí - 1. kapitola, 2. část

14. prosince 2012 v 18:29 | Izzie |  Rodiny se společnou minulostí


Vím sice, že toto stejně nikdo nečte, ale i tak přidávám další část mé povídky. Jsem na ní docela pyšná a jsem ráda, že jsem se pustila do psaní této povídky, protože… nevím, zkrátka asi proto, že mě to baví.


"Tak zastav už!" volal na Zuzku už poněkolikáté Michal. Už ho sice natáhla za zápěstí, ale přesto měl pocit, jako by ji musel následovat. Vypadala… naštvaně.
Když Zuzka konečně zastavila a Michal ji dohonil, chytil jí za ramena a díval se jí do očí.
"Pusť!" křikla a sesypala z ní jeho ruce. "Proč bych ti sakra měla pomáhat?! Nesnáším jí stejně jako Matěj!"
"Byly jste nejlepší kamarádky!" připomněl jí jedno vcelku dlouhé období z jejího života, které nepatřilo mezi ty šťastné a hlavně šťastně končící.
"Jistě, ale… Sakra, nikdy jí to prostě neodpustím," vykřikla Zuzka a rázem svých slov naprosto litovala. Měla pocit, že má další záchvat z dvojité zrady - nejlepší kamarádky a kluka, kterého milovala.
"Právě proto mi musíš pomoct," konstatoval.
"Děláš si srandu, že jo? To mám brát jako pomstu ne co? To že s tebou začne chodit? Opravdu jsi se nezbláznil?! Jsi do ní zamilovaný jakou dobu a když s tebou jakákoliv holka chodí… no skoro úplně všechny si pamatuji!"
"Ale… nenuť mě k tomu nejhoršímu…"
"K čemu jako?!" nechápala Zuzka. Pochybovačně se na něj podívala. "No?!"
"Nikomu by se asi nelíbilo s kým jsi chodila, s kým jsi se kamarádila, koho jsi milovala a vlastně ještě pořád miluješ, co?"
"Vydíráš mě?!" nevěřila Zuzka vlastním slovům.
"Když to musí být…" přiznal Michal a koukal na Zuzku, jakože opravdu potřebuje pomoc.
Nesmí se to nikdo dozvědět, přiznala Zuzka sama sobě a snažila se o lhostejné pohledy, které měly zakrýt to, že vzpomíná na ty chvíle prožité s Míšou i s Ním. Byly tak velké kamarádky. "Co máš teda v plánu?"
"No… v pondělí si losuje partnera na celoroční projekt a…"
"A chceš po mě jako co?" rozzlobila se Zuzka. "Abych obelhala náhodu, učitele? Abych se vloupala do ředitelny… sakra Michale!"
"To je vážně chytrý."
"To ani náhodou neudělám, i kdybys na mě měl tisíc drbů o tom, s kým jsem chodila, s kým se kamarádila a koho milovala… tak, prostě neexistuje nic, i kdybys to řekl rodičům…" když jí došlo, co řekla, přitiskla si ruku na ústa, ale bylo už pozdě. Vyhrál, nahrála mu parádní smeč.
Podíval se na ní pohledem, který jednoznačně říkal: Jo, tohle přesně udělám!
"To mi přeci nemůžeš udělat…" špitla sotva slyšitelně a snažila se neztrácet důstojnost, což v téhle chvíli moc nešlo.
"Tak mi pomoc… Zuzko, prosím."
"Co mám teda udělat?" zeptala se, trochu naštvaně, trochu zvědavě. Už dlouho nebyla zlobivou holkou.
"Ty to uděláš?"
Ano, nikdo nemůže vědět - zvláště její rodiče -, že byla nejlepší kamarádky dcery největšího rodinného nepřítele. "Jo… a neptej se proč! I když to asi víš," dodala poslední větu o několik vteřin později.
"No, jo… nemusíme připomínat všechno, že?"
"Bylo mi patnáct a lituji toho, jasný?!"
"Ale jen půlky co?" Zuzka musela uznat, že má naprostou pravdu. Nikdy nebude litovat toho, že ho milovala a nikdy ho ani milovat nepřestane, je tak trochu její součástí, je v něm kousek jí a i naopak.
"A jak jsi řekl," dělala, že ho naprosto ignoruje, "nemusíme připomínat všechno."
"No jasně," souhlasil. Několik minut mlčeli, protože si oba uvědomili, že stojí na místě a měli by se už konečně pohnout.
"Tak co po mně teda chceš?" zeptala se, když došli skoro do jejich domu, ve kterém bydleli společně Víchovi a Máchovi, a pak i Máchovi starší, jejich prarodiče.
"Je to jednoduché, vloupeš se do ředitelny, vezmeš její lísteček, a potom mi ho dáš. Já si ho jako vylosuji, přečtu její jméno a všichni budeme naprosto spokojení. Já budu dělat projekt s Míšou…"
"Neříkej jí přede mnou Míša!"
"Nikdy ti to nevadilo," připomněl jí, ale ona ho pouze obdařila "lhostejným a mlč" pohledemem.
"No, takže já budu dělat projekt s Míšou, tvoji rodiče, babička s dědou a ani moji rodiče se nic nedozví, Matěj taky nebude o ničem vědět a všechno bude fajn."
"Až na jedno, co když s tím nesouhlasím?!" zeptala se Zuzka, ale věděla, že je to marný boj.
"Tak to řeknu rodičům," konstatoval Michal. Tohle byla vážně jeho oblíbená činnost.
"Je to vážně nutné?"
"Zuko, rád bych ti řekl, že jo, ale tohle je jediná možnost. Opravdu se mi líbí a chci jí lépe poznat a…"
"Můžeš si to ukradnout sám!"
"To je moc riskantní," bránil se Michal a Zuzka nevěděla jestli se má smát, anebo brečet, má to vážně skvělého bratránka.
"Jasně," souhlasila sarkasticky. "Udělám to, rodina si má přeci pomáhat, ale ne že to neřekneš jen pro tentokrát, ty už to vůbec nevyslovíš, zapomeneš na to a pro všechny budu zase jen ta vzorná Zuzka, je to jasné?"
"Jo!"
"Takže, kdy to mám udělat?"
"No, losuje se v pondělí, to víš, takže bude nejlepší někdy o víkendu, no," seznámil Zuzku s jeho super plánem. Co jsem komu sakra udělala?, pomyslela si Zuzka.
"Dobře, zítra, to chodí hrát školník šachy s matikářem," přistoupila nakonec na jeho plány a musela se smířit s tím, že si jí všichni budou pamatovat jako tu průšvihářku, která nevěděla, co jsou to pravidla a rodinná historie. "Jdeš domů?" zeptala se.
"Ne, ještě se projdu."
"Bav se," křikla ještě za ním.

...

Doufám, že se vám první kapitola - její druhá část - alespoň trocu líbila.
Vaše
Džajna Dževil
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daniel Bernátek | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 18:31 | Reagovat

POZOR POZOR POZOR!!! VÍME CO SE STANE 21.12.2012!!!!!!!!! PODÍVEJTE SE ZDE!:

http://miniinternet.blog.cz/1212/co-se-stane-21-12-2012

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.