Rodiny se společnou minulostí - 2. kapitola, 1. část

14. prosince 2012 v 18:29 | Izzie |  Rodiny se společnou minulostí
Dneska přidávám ještě jednu část své povídky, abych si asi opět připadala o něco užitečnější, i kdy to jsem dneska myslím zvládna, protože jsem dostala tři jedničky :)
No každopádně, pokud se vám líbili psolední dvě částí, první kapitola, pusťtě se do čtení druhé kapitoly.


2. kapitola
Jedno ne moc hezké setkání

Michaela Rosová seděla v baru U Červeného pegase a snažila se nemyslet na tu spalující bolest, co jí doháněla vždycky, když jí viděla.
Až moc rychle, ale přitom nenápadně, podstrčila číšníkovy pět stovek za několik desítek džusů a oběd, který platila nejen sobě, ale i své nejlepší kamarádce, která před několika dlouhými hodinami odešla.
Vlastně prožila docela krásné odpoledne a poklidný večer, dokud samozřejmě nezahlédla Zuzanu Máchovou, tu blbku, kterou už dlouhou dobu nesnáší, a sourozence Víchovi, ještě větší blbce, které nesnáší ještě delší dobu a ještě víc.
Samozřejmě že je nesnášela, bylo to její povinnost, ale bylo tu něco, co nechápala už dlouhou dobu a přemýšlela nad tím zrovna v tu dobu, kdy si nenápadně brala bundu z věšáku a odcházela z baru.
Všechny tři už je úspěšně i neúspěšně od šesti let ignorovala, samozřejmě měla období, kdy to porušila, ale to bylo dávno za ní.
Když se tedy Michaela Rosová konečně dostala ven z baru U Červeného pegase, oblékla se do mikiny a posbírala si všechny věci, hodiny ukazovaly deset hodin, což znamenalo, že doma musí být za půl hodiny.
Pro Míšu nebylo zrovna příjemné být se Zuzanou Máchovou v jedné jediné místnosti, ne potom všem co jsi navzájem udělali a hlavně potom co udělal on!
Tedy on, Michal Vích, ten, které rozhodně neodpovídá idylické představě kluka každé holky.
Nesportuje, dokonce ani není tolik chytrý a dělá všechno, co mu řeknou jeho rodiče, zkrátka takový jejich Mazánek. Ale co by se dalo od Víchů čekat že?, pomyslela se Míša a pokračovala ve svižné chůzi.
Když došla k první nezašpiněné lavičce, sedla si na ní a napsala její mámě, Soně Rosové, aby pro ní přijela k baru U Červeného pegase - vlastně to byla Míšina oblíbená restaurace/bar, jelikož tam nebylo nic červeného a nemělo to tam nic společného s okřídleným mýtickým koněm.
Za nedlouho jí přišla krátká odpověď: Budu čekat u Billy. Ale ta je tady odsud nejméně dva bloky, pomyslela si Míša, s nelibostí vstala z lavičky a vydala se k Bille.
Míša přidala do kroku, jelikož nerada chodila sama v noci za tmy. Bylo sice ještě pořád léto, začátek září, ale škola začala před týdnem, takže už byly všichni zalezlí doma a pilně studovali nebo zalepovali učebnice.
Samozřejmě ona mezi nimi nebyla, ve škole byla pro Míšu ještě nuda, takže se rozhodla užít si jeden z posledních víkendů. Což se samozřejmě moc nevydařilo.
"Jdeš domů?" zaslechla Míša odněkud. Normálně na takové věty nereaguje, ale pro dnešek se rozhodla být jiná. Zastavila se a poslouchala.
"Ne, ještě se projdu." Odpověděl neznámé holce neznámý klučíčí hlas.
"Bav se!" odpověděla zase ta holka. Ten hlas je mi nějaký povědomý, pomyslela si Míša, ale když s podívala na hodinky, které ukazovaly už půl jedenácté, uvědomila si, že by měla přidat a rychle se dostat k Bille.
"Auu!" zaslechla Míša odněkud, netrvalo dlouho a přišla na to, že tohle řekla ona a právě teď se válela na zemi a naproti ní nestál nikdo jiný než Michal Vích s úžasně černýma očima a nabízel jí pomocnou ruku.
"Promiň," řekl. Na malou chvíli, opravdu malinkatou, zatoužila chytit jeho velkou ruku, zahledět se mu do krásných očí, ale ten okamžik zmizel hned, když si uvědomila, kdo to je.

--------

Doufám, že se vám druhá kapitola líbila, i když asi chápu, že není o co stát :)
Vaše
Džajna Dževil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daniel Bernátek | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 18:32 | Reagovat

POZOR POZOR POZOR!!! VÍME CO SE STANE 21.12.2012!!!!!!!!! PODÍVEJTE SE ZDE!:

http://miniinternet.blog.cz/1212/co-se-stane-21-12-2012

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.