Tajemství pod mořem 1. kapitola - 2. část

1. prosince 2012 v 19:00 | Izzie |  Tajemství pod mořem

Co k tomu, snad možná jen to, že jsem se konečně rozhodla uveřejnit další část své "veleknihy", asi proto, abych si snad, alespoň trošku, připadala užitečná.
Což je poněkud složitá věc, ale co na tom, psaní miluju, baví mě a proto, to sem dám :), i když to nikdo nečte.



...
A potom ta dívka, co seděla vedle mě. Vyřazovala z ní prazvláštní energie. Měla černé vlasy a od těch dvou dívek se značně lišila. Ne, že by nebyla krásná, útlá v pase, s úžasným obličejem, krásným nosem a dokonalým tělem. Ona byla něco víc, něco…
Dívala jsem se na tu dívku a pak se semnou všechno začalo naklánět a nakonec jsem se válela na zemi. (Musím poznamenat, že byla opravdu čistá.)
Všechny čtyři dívky stály nade mnou. Kolem se začal tvořit hlouček a stálo u mě tolik krásných lidí. A koukali na mě, prostou hnědovlásku s nezajímavým obličejem a nepříliš hubeným pasem.
Pohlédla jsem na ty dívky… Byly ztělesněním zla. Koukali na mě, jako: "Co si to sakra dovoluješ?"
Nakonec se ukázalo, že jejich výrazy nejsou až tak chytré, protože jedna z blondýnek - přesně nevím, která, jestli ta, co seděla naproti mně, nebo ta, co seděla vedla ní - zopakovala to, co říkal její obličej.
Pohlédla jsem na černovlásku, do jejích očí, přišla mi z těch čtyř taková nejbližší. Měla jsem pocit, že s v nich odrazila lítost, bolest a pochopení.
Ale byl to skutečně jenom pocit. V jejím obličeji byla jen pýcha a nafoukanost.
Vedle ní stál ten kluk. Přišlo mi, že spolu asi chodí. Vypadali jako "ten" pár jídelny, ten vyvolený pár, nejoblíbenější z celé školy. Oblíbený kluk, oblíbená holka, nádherný kluk, nádherná dívka. Perfektně se doplňující pár.
"Podívej se na ní," řekla pro změnu ta druhá blondýnka. Mluvila na mě a já pořád byla na zemi. Ani jsem se neodvážila zvednout. "Ona si myslela, že může sedět s námi. S námi," opakovala nahlas a všichni kolem se začali smát. "taková mrška, myslela si, že může sedět s maturantkami a ještě k tomu s roztleskávačkami, taková chuděra."
"Co s ní uděláme Cass?" řekla ta první blondýnka.
Kluk té Cass, nebo jakže se jmenuje, položil Cass ruku na rameno. "To je tedy troufalost," prohodila. Měla jsem pocit, že stisk kluka zesiluje. Ale na moje pocity není spolehnutí že?
No a já si to konečně uvědomila. Sedla jsem s k nim, k těm vyvoleným. K hlavní roztleskávačce, která chodila s hlavním fotbalistou, měla své stádo kačenek, které jí věrně následovaly a jí to stačilo ke štěstí. Navíc to ještě byly maturantky.
Došlo mi to, patřila jsem k nim. Sama jsem své stádo měla. Všichni se mě báli, byla jsem královna. Jenže to bylo před třemi měsíci, v Austrálii. Žila jsem tam ze všech míst nejdéle. Asi čtyři roky a respekt jsem získala hned první den, avšak nikdy jsme nebyla takhle zlá.
Ale tady to nepůjde. Tady je královnou s absolutní mocí "Cass" a její stádo jí dělají dvě blondýnky a nejspíš i ty dva kluci.
Nakonec jsem si se přes všechny pomluvy zvedla. Oběd, který mě stál pět dolarů, jsem nechala ležet a vyběhla jsem ven.
Nejdřív jsem nevěděla kam běžím. Ale nakonec jsem se přeci jen na parkoviště dostala.
Můj brouk z roku 1990 stál až někde v zadu. V obrovské tašce jsem našla klíčky a odemkla ho.
Teprve v něm jsem si dovolila brečet. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak mi po tváři stéká slza a pokračuje až ke krku. Rychle jsme ji utřela a klíčky dala do zapalování.
A i přes neplatný řidičák, jelikož můžu řídit jen s dospělou osobou, jsem se rozjela k místní pláži a doufala, že mě čeká víc štěstí než do teď.
Jo, povzdechla jsem si, všechno nejlepší, Mel!

------

Asi se vůbec nebudu ptát, jak se vám to líbilo, doufám, že hodně.

Vaše Džajna Dževil
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.