Tajemství pod mořem 2. kapitola - 1. část

14. prosince 2012 v 18:29 | Izzie |  Tajemství pod mořem
A do třetice všeho dobrého, ale tentokráte Tajemství pdo mořem - 2. kapitola, první část.
Doufám, že se vám bude líbit.



2. kapitola
Cassidy
Jeho dokonalost, moje zdrženlivost
Nabrala jsem do hrsti písek a nechala ho proklouznout mezi prsty stejně jako další příležitost.
Tak dlouho jsem hledala příležitost oslovit ho, ale nakonec k něm přišel můj povedený bratr Collin. Podal mu pití a on si nasadil bílé triko na tu dokonale propracovanou hruď, mokru hruď.
Ne že by to byl hrozný pohled, ale radši jsem odvrátila pohled, abych se nerozplynula v písek. To by totiž při pohledu na jeho černé vlasy, krásný obličej, zelené smaragdové oči, které zářily od smíchu, a dokonalé tělo, bylo naprosto normální,
Začalo to vlastně před třemi plus dvěma plus sedmi a ještě dalšími osmi… No prostě sumasumárum třemi lety - ale možná i mnohem dřív.
To se sním můj brácha Collin začal kamarádit, jako opravdu kamarádit. Brad ho ze začátku doučoval (a ještě před tím, ho Collin hrozně obdivoval, to bylo ještě na základce) a Collin mu naoplátku dával lekce fotbalu. Nakonec se z těhle rozdílných duší během několika měsíců stali nejlepší kamarádi.
Pro mě do té doby Brad byl jen divný kluk z vedlejší třídy, který byl o něco chytřejší jak já a ke kterému mě to ohromně přitahovalo. Minimálně do té doby, co začal k nám domů chodit víc a víc.
A před třemi měsíci, na začátku prázdnin, to bylo naprosto jasné. Zasáhlo mě to jako blesk. Kvůli nedostatku pracovní síly naši rodiče Brada zaměstnali do našeho rodinného plážového baru.
No a když jsem ho viděla v tom bílém triku a kostkované košili a jak si zrovna uvazoval zástěru si nápisem Bar Casslin totálně mě to zasáhlo a uvědomila jsem si, že ho miluji.
Možná jsem to věděla i dřív, ohromně mě to k němu přitahovalo, měli jsme společné zájmy… ale od té doby jsem ho viděla i v jiném světle. Když jsem s ním chtěla mluvit, podlamovaly se mi kolena, když jsem chtěla něco říct, zakloktávala jsem se. A to se mě, Cassidy Lewisové, často opravdu nestává.
Nakonec jsme i poslední smítko písku smetla ze svých rukou, obula jsem si žabky a dopřála si ještě jeden pohled na rozesmátý obličej Brada.
Podívala jsem se na hodinky, čas jít. Právě dnes hodlám udělat poslední krok k tomu, abych si s Bradem byla ještě blíž.
S Tylerem, opravdu zvláštní duší, jsem začala chodit před čtyřmi měsíci, z toho jen měsíc jsme chodili do školy a obouma se nám díky tomu zvýšila reputace, a tři měsíce byly prázdniny a já ho naštěstí neviděla.
Dneska se s ním hodlám rozejít - ve škole jsem se k tomu nějak neodvážila, nebo spíš neodhodlala, či jak to nazvat.
Takže jsem sama zamířila do baru Casslin, kde už na mě Tyler čekal. Nevypadal nějak zvláštně. Měl hnědé vlasy, hnědé oči a nezajímavý obličej.
Seděl u stolu číslo pět a čekal na mě. Měl před sebou jahodový koktejl. Přišla jsem k němu a přisedla si.
"Ahoj," pozdravil mě. Jeho hlas byl taky nezajímavý, obyčejný, takový naprosto všední, který slyšíte každý druhý den.
"Ahoj… Víš Tylere," začala jsem a snažila se volit ta správná slova, "víš já, přes…"
"Co si dáte?" přerušila nás moje máma s touto všetečnou otázkou. Poručila jsem si jablečný džus, Tyler pouze poukázal na sklenici před sebou a máma odešla.
"No víš, Tylere," začala jsem znovu a znovu volila ta správná slova. A znovu nás přerušila má mamka.
Přinesla mi velkou sklenici jablečného džusu, napila jsem se, dodala si odvahy.
"Tylere, víš byly prázdniny a já jsem…"

-------

Upřímně doufám, že se vám i tahle část líbila a dnes už je to asi konec.
Vaše
Džajna Dževil
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.