Ano, ano…
Už několik týdnu, respektive tři, žiji s jednou velkou změnou, která mě dost ovlivnila. Změna mě samé, změna koukání na svět, zkrátka změna "mého přesvědčení".
Zkrátka to, že se snažím být velkým optimistou, všechno brát s klidem, s ničím si nedělat velkou hlavu a soustředit se jen na psaní, které mi je, myslím, na světe nejbližší (hned po mámě ;)
Většinou to není lehké, zvlášť posledních pár dní, jelikož ve škole probíráme téma 2. světové války a to vážně pro mě, jako citlivku první kategorie, není zrovna optimistické téma. Nevím. Samozřejmě vím, že to není pro nikoho nic příjemného, i největší tvrďák, jak se říká, se může nad tímto tématem rozbrečet, ale jen tím chci říct, že zkrátka tato situace mi v mém rozhodnuté zrovna dvakrát nepomáhá.
Ale i tak si myslím vedu docela dobře…
Normálně bych se totiž ve čtvrtek, kdy na hodinu nedorazila učitelka a my tedy měli volnou zábavu, stresovala ještě dva měsíce poté a po dnešním dní, kdy jsem skoro vytopili školu, bych nejspíš nepřišla do školy.
Ale teď ne, normálně jsem se tomu smála spolu s ostatními, snažím se zapojovat se do debat s ostatníma, což jim doufám nevadí, zkrátka snažím se být novou Týnou. Asi Džajnou Dževil, nebo já nevím… (ta přezdívka zní drsně, ne? :D)
Nevím… asi nikdy nebudu nějak oblíbená, většina lidí mě bude pořád ignorovat a mě zůstanou jen knížky a snad i Irča, ale i přesto jsem optimista a doufám, že mi to vydrží.
Mějte se fajnově děcka a užívejte si! Zvláště vy, co jste v devítce a o nic už vám teď nejde :D
Džajna Dževil ;D
Ty se menuješ Týna? Jen se ptam protože sem Kristina:)
Něco s tohohle článku mi je povědomé:)
A deváťákům jde o hodně třeba o to aby se dostali na dobrou střední:)