Listopad 2013

Další bezduchý článek

28. listopadu 2013 v 21:07 | Izzie
Sedím takhle v posteli, notebook na klíně, prohlížím si facebook, poslouchám nějaké písničky, mám otevřený word s příběhem a snažím se psát a to nejen ten příběh.
Napadá mě toho spousta. Všechno ve mě je hrozně moc pomotané, ale to nejdůležitější snad docela i chápu. Měli jsme takhle v učebnici angličtiny otázku, co nás příjemě ztratis naši cool, cool tedy přeloženo něco jako jistotu... bože, neumím anglicky. Ani nevím, poslední dobou mě nerozčílí skoro nic. Mám ráda svůj klid, svou pohodu a svojí víceméně bezstarostnost, ale něco přeci jen. A to, že jemu je to všechno jedno. Ne snad, že by se jednalo o nějakého kluka, tedy jedná se o kluka, ale o kluka, do kterého bych nikdy nemohla být zamilovaná, protože jsme oba stejní. Rádi se hádáme, máme rádi stejné vtipy, stejný humor, oba jsme tak trochu flegmatici, ale... To je vážně to, co mě na něm dokáže vytočit.
Umím brát věci vážně a on... považuju vážně za kámoše, ne-li toho nejlepšího, ale jemu je vše jedno, tomu kdyby člověk řekl, že odletí na Mars, nebo že se stehuje na Aljašku, či za dva dny zemře, tak by mu to bylo jedno. Mám ho ráda, ale někdy mě hrozně moc štve.
Samozřejmě asi jako teď, jelikož bych jinak nepsala další článek sem.
Ačkoliv nechci psát jen o svých přihlouplých pocitech, asi mi nic jiného nezbývá. Opět pořád dokola poslouchám jedny a ty samé písničku, půjdu spát s pocitem, že jsem mu ukradená.
Ano, vím, že tohle může znít hrozně zamilovaně, uvědomuju si to moc dobře. Asi to možná zní, ale člověk ani u něj neví, jestli není gay. Možná proto ho považuju za nejlepšího kamaráda?
Sama ani nevím, mám ho ráda, je to někdo, kdo mi rozumí, ale pak se najednou promění na naprosot nesnesitelného člověka.
Asi se opakuju, tedy né asi, ale určitě.
Jdu poslouchat své psychické písničky, které ani tolik psychické nejsou, napíšu něco do Magie a půjdu spát. Zítra máme jen čtyři hodiny, jéj!
A budu věřit a neztratím naději, ano, to jsem napsala jen proto, že o tom teď mluví hrdinka příběhu.
Mějte se sladce.
Vaše Izzie, která je mnohem zmatenější po znovu přečtení tohohle článku, než byla na začátku. Možná jsem zmatenější víc, než si dokážu přiznat... nebo naopak?

Omlouvám se za verzi z TVD, ale ona je mnohem hezčí.


Písniček bych mohla přidat ještě snad tisíc, nemám teď obodbí jedné písničky, ale několika, tak snad se moc neopakuju. Tu první jsem sice už slyšela, ale pouštím si jí až odedneška :)

Nějak bylo, je a bude^^, aneb jak být optimistou ve dvou bodech

4. listopadu 2013 v 21:07 | Izzie
Nějak bylo, je a bude, to mi poradila má nejlepší kámoška, když už jsem všechno zase řešila úplně moc, do všeho se zamotala a dalo by se říct, že byla úplně šíleně zoufala a skoro až i natvrdlá.
A má takovou pravdu, proč si všechno komplikuju? Všechno tak prožívím, samozřejmě dělá to mě mnou, ale i tak... Zase jsem dostala chuť napsat něco sem, možná že je to tím, že je mi je už 3 měsíce patnáct. Jéj! :D
Co dál? Nechce se mi rozepisovat, co se všechno stalo, myslím, že to jen tak nezapomenu a všechno se vyřešilo a má nejlepší kámoška, ta, co mi ve všech ohledech rozumí, prostě Verča^^, měla zase pravdu!
Rozhodla jsem se všechno tolik neprožívat, chci se zase začít věnovat psaní, trochu mě teď napadají RSSM, i když jsem se zasekla u jedné věty... a hele, odseknuto :D
Nechci se soustředit jen na školu, ač bych asi měla no, ale ty dvojky, trojky mě opravdu stačí, nechci se zase úplně věnovat Nostale, nehledě na to, že mě to bez Něj zase tolik nebaví a za druhé, pořád tu hru miluju, ale Rodiny se společnou minulostí tak nějak volají po mé pozornosti. Potřebuju se vypsat, nehledě na to, že mi nová spolužačka, aniž by to věděla, děnně dává několik nápadů, které rozhodně chci využít, jen přemýšlím, jestli jí to říct! :D
Tento článěk je opět krátký, bolí mě svaly na rukou, jsem unavená, ale chci ještě něco dopsat.
Tak se mějte krásně^^




Vaše Izzušše^^