Leden 2014

Let it go!

29. ledna 2014 v 21:14 | Izzie
Už dlouho mám takové to nutkání něco sem zase napsat, doplnit počet článků v lednu na číslo 4, nic moc, ano, je vcelku neuvěřitelné, že tenhle blog funguje už čtvrtým rokem, samozřejmě to budou až někdy, tuším, v květnu, čtyři roky.
Nemám ani ponětí, proč sem píšu, nemám o čem. Většiou se sem jdu vypat z nějakých pocitů, které nikomu napsat nemůžu, potřebuju si to urovnat a vypsat sel
A vyspat taky. Někdo si stěžuje, že nespí ani šest hodin denně, no upřímně, to bych byla odrovnaná, já když nemám svých 7-8 hodin, spíš 9 :D, tak jsem v hajzlu! Už jsem je delší čas neměla, při sedmi hodinách spánku jsem vážně ale vážně protivná, tři dny zpátky mě permanetně bolí hlava, nevím čím to. Když si člověk zazpívá, jo, ta hlava mě konečně přestala bolet, tak ho matka seřve, že staršně řvu a že se nediví, že mě bolí hlava. Ano, vím to, ale prostě zpěv miluju :3
Už čtyři dny jsem nesvičila na kytaru. Možná je to tím, že mi to nejde tak, jak jsem si představovala nebo je to tím, že jsem si jí rozladila a nemůžu sehnat ladičku... Asi obojí, každopádně mě to baví, ale teď proste nebyla nálada, jenže vysvětlete to vaši máme, kterou jinak moc milujete, ale poslední... měsíc, hádám, to je mezi námi na nože a mě to vážně moc vyčerpává a zraňuje.
Nevím, co psát, nic nemám, tak to prostě nechám být :)

Let it Go! :3



Vaše Izzie :)

Další běžné "situejšn" ze života Izz

9. ledna 2014 v 21:24 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Nechci psát nějaký velmi "duchaplný" článek, chci si jen a pouze postěžovat, jak nic nestíhám, což samozřejmě řeším tím, že sedím u ntbku a nestíhám ještě víc.

Každopádně, jelikož jsem teď poslední hodinu strávila s učením, což je u mě dost nevídané a samozřejmě jsem se učila po svém, jako dělám naprosto všechno a k Buffinovu ostrovu a zálivu a průlivu a já nevím čemu všemu ještě (byl to ale šťastný člověk, když měl tolik věcí) jsem si napsala jen Bufin, myslím, že mi to "učení" bylo prd platné.

Nutno ještě podotknouti že odpoledne jsem do mapy Severní Ameriky a papíru k tomu přiloženému, jehož obsah mám umět zakreslit do slepé mapy (ještě jsem ten papír nečetla, prostě jsem se k tomu nedokázala přinutit, takže co je uprostřed opravdu nevím, znám jen konec a začátek), taky trochu zírala, což mi někdy stačí, ovšem pochybuju že si to vybavím, protože je to v té mape málo zvýrazněné.

Dál jsem ještě dělala úkol z matematiky, ano jsem to velmi pilný člověk. Přijde mi, že na tom gymplu na to učení a vůbec školu kašlu ještě víc. Proč ne, že? :D

Nemyslím si, že patřím mezi ty nějak chytré z naší třídy, ale považují mě za tu chytrou šprtku, s čím jsem docela spokojená, sama nevím proč, těžko se dokazuje, že taková (bohužel nebo bohudík?) nejsem.

Odběhla jsem od tématu, zamotala jsem se do něj, já vím, ostatně jako vždycky, ale co nadělám.

Pamatuju si ještě Mississippi, které jsem si zapsala jen jako Mis a Missouri která jsem si napsala jako šipka-ouri :D jo a pak "Ohájo"... No, samozřejmě Kolorádo nesmí chybět a nechci zapomenout podotknout, že jsem z celé hodiny učení strávila nad tím, že jsem hledala "Paragvaj" a "Urugvaj" (ty řeky), a až pak jsem si uvědomila, že jsou v Jižní Americe, což jsem zjistila, až když jsem se podívala do rejstříku...chytrá to věc, opravdu, ačkoliv jeho obsah jsem dokázala ocenit až poslední půl rok a dneska obzvlášť.

S tím bych chtěla skončit, to co jsem napsala si po sobě číst nebudu, vím že to nedává smysl, že je tu spoustu překlepů, však to možná zítra opravím, dneska už jdu spát... no spíš budu ještě vymýšlet příběhy, potřebuju se odreagovat od té čtyřky z občanky (bože kde se ve mě bere takový klid? :D) a taky bych se měla psychicky připravit na to, že ten test ze zemáku asi na trojku nenapíšu (mám to ale vysoké cíle)... No modlím se, ať mě nevyzkouší i z Afriky, z níž jsem test nepsala. Musím to nějak zvládnout, Afriku si přečtu před hodinou, možná ještě teď... Měla bych, ale vůbec se mi nechce....


Vaše Izzie, která už teď opravdu přestává psát bláboly, alespoň do tohoto článku.

Začněte, prosím, kopat. Umírám!

5. ledna 2014 v 21:10 | Izzie
Nemám ani ponětí, proč jsem otevřela zážložku Nový článek na panelu v Google Chromu, ale asi proto, že se potřebuju někam vypsat, jak moc se mi nechce do školy, jak moc se toho bojím.
Nejenže jsem se vůbec neučila, na všechno se vykašlala a před prázdninami marodila, takže nemám skoro nic dohnaného, ještě ke všemu máme zítra tělocvik... My Dead! My own Funeral.
Samozřejmě neříkám, že nemám strach z toho, jak mě bude nejspíš učitelka zkoušet z dějepisu, protože jsem nepsala cca 2 testy, jak si budu v úterý dopisovat 2 testy z fyziky, nebo že budeme psát pololetní, respektive čtvrtletní testy z hlavních předmětů, ale říkám si, že tohle si prostě nějak odsedím v lavici, že to nějak napíšu, přeci jen něco málo v té hlavě i mám, ale tělocvik?!
To nedávám.
Neexistuje nikdo, kdo by byl méně pohybovaně nadaný než já, prostě je to praktický i teoreticky nemožné.
Nejsem ani nějak chytrá, to taky nechci tvrdit, ale přeci jen mé vědomostní schopnosti jsou o něco větší a lepší než ty sportovní.

Zítra mě čeká sedm hodin ve škole, hodlám je prospat, minimálně jednu určitě.
Dvě z toho jsou právě zmíněný tělocvik, no... Držte mi palce.
Osttaní hodiny jsou pak čeština, kde hodlám nečinně přihlížet děnní, možná se i přihlásit a říct, co vím, protože, ačkoliv toho není mnoho, něco z literatury i vím.
O dějepis se budu modlit, aby mě nevytáhla na zkoušení nebo mi nedala dopsat test, snad ne, snad ty učitelé nejsou zas takové svině.
Co zbývá dál? Ano, francouzština. Budu se smát sama sobě, jak nc nevím, jak nemám ani ponětí, co tam ta učitelka vykládá a budu se stresovat, že zase nic nestíhám. Proč ne, že? ALe hezky se to poslouchá a i když pominu, že jsem na fráninu úplně tupá, docela mě i baví.

Ano, to by mělo být všechno, pak mě ještě zbývá zkouška, jestli vyjdu po Vánocích ty schody, ale to se vždycky dá nějak ukecat :D

Tak se mějte hezky a snad mi nikdo nebude muset kopat hrob. Vypsala jsem se z toho, cítím se o něco lépe, takže snad to i nějak zvládnu, ale kdyby přeci jen, najděte si lopaty...

Vaše Izzie


Jen se zvednout, natáhnout ruku a chytit jí

2. ledna 2014 v 21:50 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Inspirace, inspiration, Eingebung, inšpiráacia...

To je něco, co už mi dělší dobu chybí, ačkoliv vlastně v závěru tohohle článku přijdu na to, že jsem jí možná i našla, ale začněme hezky popořádku.

Nesnáším ten pocit, kdy sedím ve škole nad prázdným papírem (a sešity, do kterých čas od času nic nezapíšu, nepočítám), snažím se něco vymyslet, ale nic můj chorý mozek nenapadá. Doma je to víceméně to samé, jen sedím na posteli, u stolu nebo na zemi, před sebou mám notebook, otevřený Word s prázdnou stránkou nebo s nadepsanou kapitolou, ale nenapadá mě nic, co bych mohla napsat a bylo to alespoň trochu použitelné.

Psaní miluju a baví mě, ale když nad tím přemýšlím dál a dál (a může za to tak trochu i můj blog s příběhy, na který nikdo nechodí) já nejsem spisovatelka a nejspíš se jí ani nikdy nestanu.

Když jsem byla malá, nikdy mě ani nenapadlo, že bych se mohla stát spisovatelkou a ani jsemto nechtěla, můj největší sen bylo vždycky natočit si film, napsát scénář, zrežírovat to a nejlíp si v tom i zahrát (ano, poslední dvě činnosti poněkud neskloubitelné), ale když jsem nad tím dneska přemýšlela, tohle já nechci.

Chci psát, psaní je něco, co mě naprosto naplňuje, ale stejně ze všeho nejlepší pro me je vymýšlet to, vymýšlet ty příběhy, napsat, o čem to bude, vymyslet si děj dopodrbna, ale pak už prostě nemám tu inspiraci, ty nápady pro ty správná slova, aby to mohlo vytvořit příběh, aby to bylo dostatek vět, odstavců, stránek, kapitol na celou "knížku".

Nedokážu to.

Tak prosím, přijd ke mě, zastav se, já se natáhnu a chytím si tě, protože to potřebuju, psaní, mé příběhy, mé slova, to je to jediné co mám.
Tak prosím, inspirace, přijď ke mě.

Izzie