Duben 2014

Whatever...

8. dubna 2014 v 19:25 | Izzie
Moc změn, moc možností, moc nemožností, moc nemoci, moc všeho ale zároveň málo...
Už v "tom" zase lítám, zase jsem zamilovaná do někoho, kovo vůbec neznám. Snažím se to nedělat, vím, že je to jen hra, v mozku to vím, ale když si s někým rozumíte, i když jen virtuálně, psaním, prostě to je i nějakým zvláštním způsobem skutečné, ale o tomhle jsem psát nechtěla
Opět ve mě hlodá ta zloba, ta nenávist, ta nemocnost... Bojím se... Poslední dobou mě nic nebaví, psaní mi vůbec nejde, ale přitom ho pořád miluju, o škole ani nemuvím, sem až moc líná.
Jsem líná psát tenhle článěk, nevím, co píšu, o čem píšu. V hlavě mám úplně blbosti, neuspořádané myšlenky, které chtějí vykřičet. Mám naprostou tohu sem napsat, že mám jedničku (čistou) z češtiny, takže to sem prostě napíšu. Mám třetí nejlepší známku (s pár lidma) ze třídy ze čtvtletky z matiky - 3+, pode mnou jsou jedn dva lidé, jeden s 2, druhý s 2-. Nevím jestli má ejště někdo 3+, asi ano, ale nejvíce bylo 4,5... A asi i nějaké trojky. Můžu být ráda ze trojku, dokonce s tím plusem, ale... Nemůžu být ráda! Chtěla jsem lepší známku, chtěla jsem aspoň dvojku, ačkoliv někde v hloubi, i když jsem věděla, že jsem to nestihla, jsem si prostě přála tu jedničku. Kdyby... ano, kdyby.
Nesnáším takových lidích, ta moje zlá stránka mě vážně deprimuje, chci jí ignorovat, kašlat na ní... nebýt zlá... ale nejde to. Momentálně nesnáším jen dva lidi... Jednoho kluka od nás ze třídy, není k tomu důvod, ale pokaždé, když ho vidím, když slyším jeho hlas, tak mám pocit... nevím, rvaní vlasů... Nikdy mi neřekne ahoj a ignoruje mě, což mi ani nevadí, ale prostě... nedokážu to popsat... ano, jsem tlustá a hnusná, ale to neznamená, že se i on ke mě musí chovat hnusně, když já mu nic neudělala - aspoň o tom nevím. Dokonce i s tím mým bratrancem vycházím líp... Vlastně s tím se ignorujeme, ale to je něco jiného. Nemělo bych tohle sem vůbec psát (bože ta věta nedává smysl, ale co už). Ježe chci, tak nějak musím... potřebuju se vypsat.
No a pak ten druhý člověk, od nás ze třídy (jako přiznejme si to, těch lidí je mnoooohem víc, ale musím se snažit být aspoň trochu hodná a milující "osoobnost"). U něj to není nějak, že bych ho úplně ennaviděla, dokonce se i zdravíme, ale je to spíš takové, že má všechno, co bych chtěla... Je nejlepší. Netsojím o to, být lepší např. v Bio nebo fyzice, ale pokud napíšu jednou lepší test z Chemie, testy z Čj už mi učitelka ani neboduje, protože jí tam toho vždycky napíšu jednou tolik než ostatní, a i přesto tohle nikdo nevidí, i přesto je tenhle nejelšpí nejmenovaný člověk pořád jedný dobrý a ostaní jako odpad, tak mě omluvtě že me to mrzí, že, po pravde, úplně zuřím...
No, říkám si nezájem, ale pravda je, že se zajímám. Kdybych se učila... jenže kdyby, na to kdyby jsem moc líná...

Už tady umírám, konečně se dočkáte vy, co mě také nensášíte... ačkoliv... to je vlastně jedno...
Přes vlny rubikonu k tobě blíž, jako když stoupá rtuť...
No znám ten dojem, když se ocitneš zaseknutý an hraně, když na vyléčení není žádná naděje z pořezní se ostrým nožem...
Let it go, let it go, can hold it back anymore, let it go, let i t go...
Time, is going by, so much faster than I...
Zvu obchodníky s deštěm chci koupit to tvé... ještě a slyším...
Nejlíp jim bylo, když envděli co dělaj...
Crazy sexy wild we just wanna let ir out, touch my body with music baby you know i want it...
Impossible impossible impossible...

Vaše Izzie

Ne, ten článek jsem si po sobě nečetla... problém s překlepy? Já vím, taky ho mám...