Listopad 2017

Po třech letech z VŠ

13. listopadu 2017 v 11:06 | Izzie |  Výlevy mého nepochopitelného mozku
Dnešní doopoledne jsem strávila s tím, že jsem navštívila svůj strarý blog a pročítala si pocity ze své, dalo by se říci, dětství (ani nevím, jestli pořád vím, jak se píší čánky na blog).

Asi bych se měla stydět, co jsem to proboha vyváděla. Ne, jsem na to vlastně pyšná. Měla jsem hezké dětství a i když jsem blázen, a všechny moje pocity byly extrémně zmatené, jsem na to hrdá. Proč se za to stydět, co jsem psala?

Pořád s něčím souhlasím. Pořád nevím, kdo jsem. Pořád nevím, do jakého pohlaví se jednou zamiluju (a už to ví moje mamka s babičkou, a dokonce jedna kamarádka). Pořád se mi hnusí kluci a vlastně tak trochu i holky...

Pořád nesnáším svou druhou, zlou babičku... Ale přežila jsem gympl se svým bratrancem a teď jsem na VŠ, domů jezdím jednou za týden a je mi vlastně fajn. I když se mi, samozřejmě, stýská po mamce s bráškou a babičce s dědou.

Za čtyři roky bez blogu se toho zase tolik nezměnilo, zjišťuji. Jen jsem "zestárla", blog přestal být ještě více populární, odmaturovala jsem a dostala se na VŠ. Nic víc, nic míň.

Pořád, neúspěšně, píšu příběhy... pořád jsem líná... pořád nevím, kdo jsem, jak už pomilonté opakuju.

Zkrátka... Zkrátka po třech letech a z VŠ je stejně všechno stejné...

Možná sem začnu psát častěji, baví mě to...

Měkte se krásně
Izzie