Otevřela jsem oči, které mě nesnesitelně pálily. Co to je? Na krku jsem cítila krev, krev která mi ztékala po celém těle. Chtěla jsem vstát, ale nešlo to.
Co to sakra je? Co?
Chtěla jsem se posadit, ale nemohla jsem se pohnout, teprve teď jsem si všimla toho faktu, že neležím na posteli, a ta krev neteče od tepny na krku.
Opět jsem si připadala zranitelně. I když jsem nikdy nebyla člověkem, cítíla jsem se tak. Nevěděla jsem, jestli je to opravdu ono, ale myslím, že ano.
Asi bych měla přesat uvažovat.
Ještě jednou jsem se snažila posadit. Ale opět to nešlo.
Právě teď jsem si všimla, že je přeze mě nějaký hadr, ale bála jsem se ho odklopit. Neměla jsem na to ani sílu.
Přeci jen jsme to udělala. Ale neměla jsem.
Viděla jsem, jak mi trčí kůl ze srdce, to poznání, že do dvanácti hodin zemřu, bylo nesnesitelné.
Vždycky jsem doufala, nebo alespoň od té doby co jsme ho piznala, jsem doufala v to, že umřu milovaná, jenže kvůli tomu, že jsem ho od sebe odehnala mě zabili. Tak jak to, že žiju?
Jsem upírka, uvědomila jsem si. To, co mě uklidňovalo, je to, že možná nemřu až za dvanáct hodin, přeci jen už tu nějak dobu ležím.
Zavřela jsem oči, začala znovu dýcaht a po chvilce usnula.
------
Opravdu, už teď nemám ani ponětí co sjem psala, Všechno jsme si vymýšlela, takže pokud to endává smysl, tak se omouvám.
Izzie a její výmysly