Výlevy mého nepochopitelného mozku

Po třech letech z VŠ

13. listopadu 2017 v 11:06 | Izzie
Dnešní doopoledne jsem strávila s tím, že jsem navštívila svůj strarý blog a pročítala si pocity ze své, dalo by se říci, dětství (ani nevím, jestli pořád vím, jak se píší čánky na blog).

Asi bych se měla stydět, co jsem to proboha vyváděla. Ne, jsem na to vlastně pyšná. Měla jsem hezké dětství a i když jsem blázen, a všechny moje pocity byly extrémně zmatené, jsem na to hrdá. Proč se za to stydět, co jsem psala?

Pořád s něčím souhlasím. Pořád nevím, kdo jsem. Pořád nevím, do jakého pohlaví se jednou zamiluju (a už to ví moje mamka s babičkou, a dokonce jedna kamarádka). Pořád se mi hnusí kluci a vlastně tak trochu i holky...

Pořád nesnáším svou druhou, zlou babičku... Ale přežila jsem gympl se svým bratrancem a teď jsem na VŠ, domů jezdím jednou za týden a je mi vlastně fajn. I když se mi, samozřejmě, stýská po mamce s bráškou a babičce s dědou.

Za čtyři roky bez blogu se toho zase tolik nezměnilo, zjišťuji. Jen jsem "zestárla", blog přestal být ještě více populární, odmaturovala jsem a dostala se na VŠ. Nic víc, nic míň.

Pořád, neúspěšně, píšu příběhy... pořád jsem líná... pořád nevím, kdo jsem, jak už pomilonté opakuju.

Zkrátka... Zkrátka po třech letech a z VŠ je stejně všechno stejné...

Možná sem začnu psát častěji, baví mě to...

Měkte se krásně
Izzie

Ale tady je...!

9. října 2014 v 9:15 | Izzie
Ale tady je... tak zatím končí příběh, který teď píšu. Nemůžu říct, že bych byla nějak extra zaseklá, začala jsem včera, po dlouhé době a myslím, že z toho vyšlo něco docela dobrého, ačkoliv je to zatím necelá A4 velikostí 12, kterou brzo změním na 11.
Dlouho jsem nic nepsala, jak sem, tam do svých příběhů... nevím čím to je, pořád chci psát, pořád mě to baví a dokonce na to mám i čas, ale jsem prosě líná...
Včera mi dala jedna profesorka, ta jediná, která na naší škole bere trochu vážně češtinu, lísteček. Lísteček s názvem nějaké soutěže, abych to prá zkusila. Mám poslat příběh, povídku, básničku, cokoliv, ne delší než dvě A4... no a jsme u prvního problému, ono jich je teda víc.
Pokud se dopsaní opravdu ponořím, mám příběhy dlouhé (ty nedopsané) minimálně na 35 A4 velikostí 11! Dala bych tam jen jednu kapitolu, to by docela i šlo, jenže smyslem kapitoly je, že se v další (hlavně u Deníků pražské smetánky) o několik kapitol dozvíte, jak to pokračovalo.
Téma je libovolné, takže to by zase takový problém nebyl, až na to, že kapitolu, kterou právě píšu... no :D nebudu se vyjadřovat, ale posílat jí učitelce, aby mi jí zhodnotila, není asi nejlepší nápad.
Ačkoliv když pominu tuto maličkost, příběhy, povídky, jak jim říkám, na ty mám teď dva nápady, kdybych trochu zapracovala, byly by tu i tři, ale mám takový dojem, že s mým naučeným smyslem pro popis všeho, co se děje a hlavně, jak kdo vypadá, neobstálo by ani tohle na stránku, stránku a půl, řekněme že ty dvě, kdybycž změnšila písmo, s čímž počítám...
Bojím se, nechci tohle pokazit, protože je to, řekla bych, docela i šance... Nejde mi o úspěch v té soutěži, myslím, že na to šanci nemám, ale to, že si můj příběh přečte někdo, jako je ta profesorka, to mi přijde docela fajn. Teď jen vymyslet co.
Mám na to dneska celé dopoledne, nešla jsem do školy. Je to skoro jako být za školou... no, budu to mít omluvený, ale pár lží na to padlo - tátovi ano, protože se teď "snaží", jen pořád neví, jakou barvu mám ráda, co jím a co ne (ano tohle by se dalo odpustit, protože to je složité)... apodobně. Jenže to, co by měl udělat doopravdy, to neudělá nikdy. Mamka jde znovu do nemocnice, takže s ním s bráchou budu samy... někdy přijde babička, což myslím bude v pohodě.
No nic, já jdu přemýšlet, nebo spíš brouzdat po internetu a nedělat to, co bych měla - přemýšet a učit se.


Vaše Izzie


Další běžné "situejšn" ze života Izz

9. ledna 2014 v 21:24 | Izzie
Nechci psát nějaký velmi "duchaplný" článek, chci si jen a pouze postěžovat, jak nic nestíhám, což samozřejmě řeším tím, že sedím u ntbku a nestíhám ještě víc.

Každopádně, jelikož jsem teď poslední hodinu strávila s učením, což je u mě dost nevídané a samozřejmě jsem se učila po svém, jako dělám naprosto všechno a k Buffinovu ostrovu a zálivu a průlivu a já nevím čemu všemu ještě (byl to ale šťastný člověk, když měl tolik věcí) jsem si napsala jen Bufin, myslím, že mi to "učení" bylo prd platné.

Nutno ještě podotknouti že odpoledne jsem do mapy Severní Ameriky a papíru k tomu přiloženému, jehož obsah mám umět zakreslit do slepé mapy (ještě jsem ten papír nečetla, prostě jsem se k tomu nedokázala přinutit, takže co je uprostřed opravdu nevím, znám jen konec a začátek), taky trochu zírala, což mi někdy stačí, ovšem pochybuju že si to vybavím, protože je to v té mape málo zvýrazněné.

Dál jsem ještě dělala úkol z matematiky, ano jsem to velmi pilný člověk. Přijde mi, že na tom gymplu na to učení a vůbec školu kašlu ještě víc. Proč ne, že? :D

Nemyslím si, že patřím mezi ty nějak chytré z naší třídy, ale považují mě za tu chytrou šprtku, s čím jsem docela spokojená, sama nevím proč, těžko se dokazuje, že taková (bohužel nebo bohudík?) nejsem.

Odběhla jsem od tématu, zamotala jsem se do něj, já vím, ostatně jako vždycky, ale co nadělám.

Pamatuju si ještě Mississippi, které jsem si zapsala jen jako Mis a Missouri která jsem si napsala jako šipka-ouri :D jo a pak "Ohájo"... No, samozřejmě Kolorádo nesmí chybět a nechci zapomenout podotknout, že jsem z celé hodiny učení strávila nad tím, že jsem hledala "Paragvaj" a "Urugvaj" (ty řeky), a až pak jsem si uvědomila, že jsou v Jižní Americe, což jsem zjistila, až když jsem se podívala do rejstříku...chytrá to věc, opravdu, ačkoliv jeho obsah jsem dokázala ocenit až poslední půl rok a dneska obzvlášť.

S tím bych chtěla skončit, to co jsem napsala si po sobě číst nebudu, vím že to nedává smysl, že je tu spoustu překlepů, však to možná zítra opravím, dneska už jdu spát... no spíš budu ještě vymýšlet příběhy, potřebuju se odreagovat od té čtyřky z občanky (bože kde se ve mě bere takový klid? :D) a taky bych se měla psychicky připravit na to, že ten test ze zemáku asi na trojku nenapíšu (mám to ale vysoké cíle)... No modlím se, ať mě nevyzkouší i z Afriky, z níž jsem test nepsala. Musím to nějak zvládnout, Afriku si přečtu před hodinou, možná ještě teď... Měla bych, ale vůbec se mi nechce....


Vaše Izzie, která už teď opravdu přestává psát bláboly, alespoň do tohoto článku.

Jen se zvednout, natáhnout ruku a chytit jí

2. ledna 2014 v 21:50 | Izzie
Inspirace, inspiration, Eingebung, inšpiráacia...

To je něco, co už mi dělší dobu chybí, ačkoliv vlastně v závěru tohohle článku přijdu na to, že jsem jí možná i našla, ale začněme hezky popořádku.

Nesnáším ten pocit, kdy sedím ve škole nad prázdným papírem (a sešity, do kterých čas od času nic nezapíšu, nepočítám), snažím se něco vymyslet, ale nic můj chorý mozek nenapadá. Doma je to víceméně to samé, jen sedím na posteli, u stolu nebo na zemi, před sebou mám notebook, otevřený Word s prázdnou stránkou nebo s nadepsanou kapitolou, ale nenapadá mě nic, co bych mohla napsat a bylo to alespoň trochu použitelné.

Psaní miluju a baví mě, ale když nad tím přemýšlím dál a dál (a může za to tak trochu i můj blog s příběhy, na který nikdo nechodí) já nejsem spisovatelka a nejspíš se jí ani nikdy nestanu.

Když jsem byla malá, nikdy mě ani nenapadlo, že bych se mohla stát spisovatelkou a ani jsemto nechtěla, můj největší sen bylo vždycky natočit si film, napsát scénář, zrežírovat to a nejlíp si v tom i zahrát (ano, poslední dvě činnosti poněkud neskloubitelné), ale když jsem nad tím dneska přemýšlela, tohle já nechci.

Chci psát, psaní je něco, co mě naprosto naplňuje, ale stejně ze všeho nejlepší pro me je vymýšlet to, vymýšlet ty příběhy, napsat, o čem to bude, vymyslet si děj dopodrbna, ale pak už prostě nemám tu inspiraci, ty nápady pro ty správná slova, aby to mohlo vytvořit příběh, aby to bylo dostatek vět, odstavců, stránek, kapitol na celou "knížku".

Nedokážu to.

Tak prosím, přijd ke mě, zastav se, já se natáhnu a chytím si tě, protože to potřebuju, psaní, mé příběhy, mé slova, to je to jediné co mám.
Tak prosím, inspirace, přijď ke mě.

Izzie



Umělá inteligence, sebestřednost a status

13. října 2013 v 21:20 | Izzie
Přemýšlela jsem co za dvojsmyslný, nebo spíš dvojvýřečný status napsat na fb a nic nevymyslela, přišlo mi to tak dlouhé, divné, nudné... zvláštní, že jsem prostě otevřela panel na google chromu s nápisem Nový článek a šla to blbost, co mě užírá napsat sem.
Začnu umělou inteligencí, tyhle dvě slova si držím ode dneška. Normálně se vydávám prostě za blondýnku, i když už jí necelé dva roky nejsem. Dnes, když tak koukám na svou fotku, která se mi hrozně líbí [ač to zní šíleně sebestředně] tak jsem si uvědomila! Holka ty se nemůžeš považovat za blodnýnu, ty jí nejsi! Takže prostě výraz umělá inteligence! Ne že bych nějak inteligentní byla, správně bych se měla jít léčit a to nejen z bláznovství, sebestřednosti, ale ještě šílené žárlivosti! - z té hlavně! Ale jsem bývala blondýnka! Jsem blbější jak policajti, možná je to na stjené úrovni :D Takže prostě... no znáte ten vtip ne? :D
Nemám důvod žárlit, někde v té části té mé inteligence to vím, ale zbytek mozku a můj žaludek a nervy to prostě neví!
V mé umělé inteligenci je samozřejmě obsažená i ta sebestřednost! Netuším, co jsem tímhle nezvykle krátkým článkem chtěla dokázat, asi to, jak jsem prostě šíleně pitomá a sobecká!
Prostě jsem to chtěla někam napsat, jsem se to nestydím napsat, i když vím, že si to možná i někdo přečtě (kéž by^^).
Asi si budu dál hrát na tu krávu, ale jinak holku co je nad věcí a nechám to prostě být!
A jdu se léčit!
Takže jedna sebestředná fotka! ^^ a možná už se u vyléčím! :D možná zase blázním, ale co! Jsem to prostě já! Zamilovaná do dvou lidí - sebe, a jednoho, komu bych to chtěla říct, i když to asi ví!


Vaše šílene trapná Izzie^^

Izzie/Týna... kdo je kdo?

23. září 2013 v 19:45 | Izzie
Izzie a Týna...
Dalo by se to říct úplně jednoduše, kdo to vlastně je. Jsem to pořád já, já, moje osoba, ten blázen, idiot, hlupák, cokoliv... Jenže... Vlastně to ani tak není... Vždycky jsem věděla, že se ve mě perou dvě osobnosti, dvě já, jedna ta zlá, drzá a druhá ta poslušná, hodná.
Jenže nedávno, nevím přesně kdy to bylo, jsem zjistila, že je to vlastně úplně jinak.
Izzie a Týna. Dvě rozdílné holky.
Izzie, kdo je vlastně Izzie? Holka bez podoby, tváře, obličeje, žije vlastně jen ve mě. Je to ta holka, kterou byhc chtěla být, holka, kterou si tajně přeju být. Zvládá všechno, co já ne. Je obbčas drzá, zlá, zároveň ale hodná, zamilovává se, má kamarády... co dál? Je to někdo, kým jsem jen doma, ale přesto mám pocit, že tahle holka je mnou stále častěji... Vždycky byla skrytá, ale teď vykukuje na povrch. Neučí se za mě, je jí vše jedno...
A Týna? To je pravý opak Izzie, tlustá, hnusná, malá... je to ta chytrá část mě, ta co nijak neblázní, nechová se hloupě, je furt chytrá, dalo by se říct, že nemá žádné sebevědomí, je poslušná a vlastně totálně nudná, nic jiného jí toiž nezbývá.
ALe ta otázka, která z nich jsem vlastně já?
Samozřejmě, bez Týny by nebyla Izzie, ale Týna už je prostě Izzie, dělá si srandu, rozesmívá svou rodinu, hlavně u snídaně. Zpívá si, když jde po ulici. Posílá se do blázince.
Izzie je vše, čím byhc chtěla být, ale taky něco, čím bych nehctěla být za žádnou cenu. Někdy říká nesmyslé věci. Je ošklivá na lidi, které má ráda, ale zároveň je to odvážná holka...
Jasně asi všechno tohle nedává pořád smysl, prootže já pořád nevím, kdo skutečně jsem. Možná ta brzy zjistím, možná taky ne...

CO víc k tomu dodat? Možná jsem taky někdo úplně jiný...

Na tuhle písničku bych si asi nevzpoměla, ale jedna úžasná osoba mi jí pouštěla asi pětkrát za sebou a to se člověku vryje do hlavy...

Vaše Izzie, Týna... nebo kdo vlastně jsem, prostě já!

Everything I do i doing for... hm... for who?

9. září 2013 v 21:14 | Džajna Dževil
Eventuelně to bude už rok, co jsem psala článek Last Year... všechno mi přijde tak strašně dlouho... šla jsem do deváté třídy, začala být optimista, začala být závislá na nejmenované hře, přestala být závislá, zase začala... a hlavně... dokončila devátou třídu...
Hodně moc věcí se změnilo, byla jsem zamilovaná a to dostkrát... Co víc? Přestala jsem se bavit s jednou úžasnou osobou, kterou jsem považaovala za nejlepší kamarádku... Objevila spoustu úžasných písniček, díky další úžasné osobě, která anštěstí neví, že tenhle blábol existuje....
No jo a jsem na gymplu se svým bratrancem! To co jsem nechtěla :D Why not?!
Je to přesně osm měsíců, kdy jsem se stala optimistou, což se mi celkem dařilo dodržovat, i když není to tak, že by to měl člověk cítit a ne dodržovat? Už jsem asi úplně mimo... Proč to vlastně píšu sem? Nikdo si to nepřečte, ale alespoň za nějaký rok budu vědět, jaké bláboly jsem psala, stejně to, co si říkám o blábolech z minulého roku.
A vlastně tohle je můj první patnáctiletý článěk, nebo jak to nazvat...
Everything I do, I do it for me, or you, or him? :D Ano, správně, v té písničce je you, ale... vše bych měla dělat pro sebe, you napsat nemůžu, protože on si to nidke nepřečte, ale zároveň je to vlastně jen kamarád...
Co dál?
Nostale kapitola... stalo se toho opravdu hodně... Jsem lvl 82, mág... Ano, pro mě je to velký úspěch, prootže macimum je lvl 99 a už tohle mi dalo velkou práci, mám na Nt svou vlastní rodinu, kamarády, což je ještě mnohem komplikovanější xD
Možná už bych měla končit... Ale nechce se mi... možná mi ještě odepíše na skypu... proč by taky neměl? Vlastně mě nezná a já neznám jeho :D Ano, to je ještě koplikovanější...
Co vlastně me příběhy... Tajemství pod mořem je tak nějak minulostí, Rodiny jsem začala už asi třikrát přepisovat, ale žádná verze se nevyrovná té původní (tedy té první spíš), Magie už má asi dvanáct kapitol, ale můj mozek vykazuje stávku, začala jsem psát Deníky pražské smetánky, ale prostě... můj mozek je vypnutý, škoda že za mě nemysl nervy, ty pracují na plné obrátky :D
Omlouvám se za chyby a překlepy ale skutečně nemám čas (a ani chuť a sílu) kopírovat to do wrodu a orpavit všechyn chyby....



Vaše Izzie, která se zase vrátila ke staré přezdívce, ale Džajna taky není špatné, chvi být zlá :-*

Za dlouhých zimních večerů a ran

26. února 2013 v 18:41 | Džajna Dževil
Není to tak dlouho, co začala pořádná zíma, tedy kdy začalo sněžit. Abych byla upřímná, zimu naprosto nesnáším. Nejenže mě vše nudí, pořád se mi chce spát, moje nápady na příběhy a vůbec na psaní jsou na bodu mrazu a jsem naprosto líná, ona ještě musí být zima! Alespoň, že už se začíná sluníčko uklidňovat a v pět hodin - nebo půl čtvrté, když jdu ze školy - je ještě vidět.
Zima možná má trochu výhod, většina lidí - tedy těch knihomolů - se věnuje čtení. Já, jak už jsem psala, se místo čtení věnuji hlavně psaní, ale jelikož můj mozek odmítá pracovat a v zimním počasí má prostě a jednoduše dovolenou, pustila jsem se teď do čtení a i focení, ve kterém jsem sice příšerná, ale spíš, než že bych se snažila, mě to baví :D

Změny... jak prosté, milý Watsone!

21. ledna 2013 v 21:02 | Džajna Dževil

Ano, ano…
Už několik týdnu, respektive tři, žiji s jednou velkou změnou, která mě dost ovlivnila. Změna mě samé, změna koukání na svět, zkrátka změna "mého přesvědčení".
Zkrátka to, že se snažím být velkým optimistou, všechno brát s klidem, s ničím si nedělat velkou hlavu a soustředit se jen na psaní, které mi je, myslím, na světe nejbližší (hned po mámě ;)
Většinou to není lehké, zvlášť posledních pár dní, jelikož ve škole probíráme téma 2. světové války a to vážně pro mě, jako citlivku první kategorie, není zrovna optimistické téma. Nevím. Samozřejmě vím, že to není pro nikoho nic příjemného, i největší tvrďák, jak se říká, se může nad tímto tématem rozbrečet, ale jen tím chci říct, že zkrátka tato situace mi v mém rozhodnuté zrovna dvakrát nepomáhá.
Ale i tak si myslím vedu docela dobře…
Normálně bych se totiž ve čtvrtek, kdy na hodinu nedorazila učitelka a my tedy měli volnou zábavu, stresovala ještě dva měsíce poté a po dnešním dní, kdy jsem skoro vytopili školu, bych nejspíš nepřišla do školy.
Ale teď ne, normálně jsem se tomu smála spolu s ostatními, snažím se zapojovat se do debat s ostatníma, což jim doufám nevadí, zkrátka snažím se být novou Týnou. Asi Džajnou Dževil, nebo já nevím… (ta přezdívka zní drsně, ne? :D)
Nevím… asi nikdy nebudu nějak oblíbená, většina lidí mě bude pořád ignorovat a mě zůstanou jen knížky a snad i Irča, ale i přesto jsem optimista a doufám, že mi to vydrží.
Mějte se fajnově děcka a užívejte si! Zvláště vy, co jste v devítce a o nic už vám teď nejde :D
Džajna Dževil ;D

První článek v novém roce před/za tlustou čarou

6. ledna 2013 v 18:59 | Džajna Dževil


Ahoj,

Myslím, že nemá asi cenu omlouvat se nebo psát něco o tom, že jsem svým návštěvníkům blogu nenapsala Šťastný nový rok. Upřímně, proč bych to dělala? Stejně na tento blog chodím jen já a možná mé dvě kamarádky.

Ale upřímně bych to chtěla změnit. Nebudu si to dávat za předsevzetí nebo tak něco, ale chtěla bych to skutečně změnit.

Proto ta tlustá čára. Upřímně, prázdniny mi pomohly v mnoha věcech. Začala jsem se na celý svůj dosavadní život a vlastně tak trochu i na budoucnost a celou školu (já vím, není všechno jen o ní, ale nemohla jsem si to odpustit) dívat více optimističtěji.

Nevím, jestli za to může Kameňák, na který jsem v jednom kuse koukala, nebo Byl jednou jeden polda, což jsem tak o prázdniny "sjížděla" od rána do večera, anebo jestli je to jen díky tomu, že teď už zbývá jen několik málo dní (asi 10) do konce školního roku, víceméně samozřejmě.

Tím samozřejmě myslím, že jen pro mě to tak je. Jsem v deváté třídě a jsem plně rozhodnutá to tak udělat, vykašlat se na školu a užívat si těch sedm a půl měsíce (do nástupu na střední školu) naplno - čtením, hraním her, zpíváním, psaním knížek i blogu, vysedáváním na facebooku, sjížděním filmů a seriálů a zkrátka neučením.

Takže tlustá čára za vším tím ostatním, základní škola pro mě končí a pokud se dostanu na střední školu, což myslím nebude takový problém s mými šesti nebo sedmi dvojkami, tak učení dávám do konce srpna velké sbohem. No a pokud nepropadnu tak opravdu nic řešit nebudu. Všechno bude jako v šesté, sedmé a osmé třídě - bezstarostné. A i kdyby mě to mělo cokoliv pokazit, tak si to pokazit nenechám.

A řeknu vám, brát všechno se srandou?


To je vážně umění !

A přeci jenom, jedna má část chce být herečkou, takže tohle je teď asi má nová role. Být optimista a dělat si ze všeho srandu. Zatím to obtížné nebylo, ale uvidíme, jak to půjde ve škole. Zvláště ještě těch pár dní, než všechny známky na katedře zčervenají a já budu škole opravdu moc dát sbohem! (v jednom směru).

Každopádně se na učení neplánuji těchto deset nebo kolik dní nějak extra soustředit maximálně na předměty, které mám mezi, což je snad jen jeden možná dva, podle toho, jak budou učitelé přísní (u průmeru třeba 1,41) a nebo naopak hodní (u průměru jako je 1,62).

(Myslím, že se hodí)


Takže se mějte tak krásně, pohodově a komicky stejně jako já a



Carpe Diem!


(Užívej Života!)



Vaše asi ne tak milovaná

Džajna Dževil
 
 

Reklama